cestaksobe - Blog

Příběhy ze života (7)

Thu, 16 Sep 2021 12:26:00 +0000

CO VŠE MŮŽE NARUŠIT INTIMITU V MANŽELSTVÍ

Klientka se na mě obrátila s tím, že se z jejího manželství vytratila intimita.

V terapii pomocí vztahové dynamiky se ukázalo, že by oba partneři o intimitu stáli, ale že se bojí, co na to ten druhý. A každý měl své pocity a domněnky o tom druhém. Intimitu vůbec neviděli, byli zaměřeni každý na své problémy.

Když jsme se s klientkou podívaly pod povrch, zjistily jsme, že problém jde až k rodičům partnera. Očekávání a nevhodná či žádná komunikace potřeb. Partner i jeho žena žili pod tlakem rodičů. Ten byl sice nevědomý, ale o to silnější, a narušil tak energii manželství.

Zajímavé bylo, že manžel po své partnerce chtěl to, co ona sama cítila, že by chtěla žít.

Víc si věřit, víc se radovat a být spokojená, šťastná.

Rodiče partnera na syna přenášeli svůj vzorec z minulosti - musíme si schovat hodně jídla, abychom přežili.

Po vyčištění situace jsme se mohly vrátit na začátek k intimitě. Když zmizel tlak, vrátila se energie. A ta s sebou přinesla i chuť být spolu.

Klientka mi potom nadšeně psala, že měla několik uvědomění a že s manželem udělali zásadní krok pro obnovení intimního vztahu.

Bolest krku a ruky – regrese, 1. sv. válka

Thu, 09 Sep 2021 14:15:00 +0000

Filip žil se svou ženou a synem kousek od vesnice. Jeho manželka byla v očekávání a on jí nechtěl nechat samotnou. Proto se skrývali, aby Filip nemusel odejít do boje, s kterým stejně nesouhlasil.

Manželka začala rodit právě tu noc, kdy do vesnice přišla policie odvést místní muže do války.

Filip se vrátil z obhlídky situace a obdivoval sílu své ženy, která jako by zázrakem uměla porod zastavit a počkat s ním, až se vrátí.

Právě celý šťastný držel svou čerstvě narozenou dceru v rukách, když viděl manželčiny vytřeštěné oči a v zádech cítil bodnutí. Našli ho.

Z velkého úleku, škubnutí těla dozadu, a obratu od štěstí k tvrdé realitě, se mu něco stalo s krční páteří. Věděl, že prohrál.

Manželka zůstala s dětmi sama a on musel jít bojovat.

V jedné bitvě poslední rok války byl těžce zraněn do pravé ruky. Vůbec si toho díky adrenalinu a tvrdému boji nevšiml. Chtěl jen přežít a vrátit se k rodině. V každé těžké situaci myslel na svou dcerku, kterou musel opustit a které slíbil, že se vrátí a uvidí jí vyrůstat.

Když boj skončil, viděl kolem sebe tu spoušť. Kousky lidských těl, sténání přátel i protivníků. V ruce mu zaškubalo. Až teď si všiml svého velkého zranění. A řekl si dost.

Skoro nikdo nepřežil, bylo špatné počasí, a tak se rozhodl utéct a vrátit se k rodině.

Trmácel se několik dní, ruka na tom byla velmi špatně, dostala se mu do ní infekce a zcela zchromla. Měl hlad, ale neuměl si obstarat jídlo. Občas někde něco ukradl, někdy žebral. Styděl se za to. Měl na sebe vztek, cítil lítost nad osudem. Ale věděl, že musí jít dál, že chce vidět svou rodinu.

Za nějaký čas přišel na kraj lesa a viděl tam spoutaného muže skoro bez života. Byl oblečen v otrhané vojenské uniformě nepřátelské armády. Filip se cítil rozpolceně. Chvíli nenávist, chvíli soucit. Chtěl si do něj kopnout, dostat ze sebe vztek a bezmoc. Ale na poslední chvíli si to rozmyslel a muže odvázal a zkusil ošetřit, jak jen to šlo. I když si nerozuměli, zůstali už spolu. Filip mu zachránil život a muž mu pomáhal obstarávat jídlo.

Putovali spolu několik měsíců, až Filip začal poznávat krajinu a věděl, že se blíží domů. Měl trochu strach, jestli ho žena bude chtít, když je z něj mrzák a vrací se mu kruté obrazy z války.

Muži se rozloučili kousek od domu Filipovy rodiny. Možná tím, že z Filipa opadl stres z toho, zda vůbec dokáže dojít domů, možná tím, že se rozloučil s přítelem, ale vlastně protivníkem z války, přestal ho bolet krk. Občas se ozval během života, hlavně ve stresu. Ruka však byla chromá celý život.

Filip žil spokojeně se svou rodinou a dožil se vysokého věku, umřel v roce 1967.

A zase do školy

Tue, 31 Aug 2021 11:07:00 +0000

První školní den.

Velká událost.

Pro děti i rodiče.

Každý určitě chce, aby to děti zvládly co nejlíp. Proto sem dávám tyto posbírané tipy.

Bublina. Kolem těla rukama vytvoříte bublinu a do ní dáte hodně pusinek. Děti si pak jen během dne vzpomenou, že ty pusinky mají u sebe. Můžete vkládat i srdíčka nebo cokoliv, na čem se s dětmi dohodnete.
Fotka. Společná nebo jen rodiče. Ideálně v penále, kde jí má školák stále na očích. Ve školce to také jde, ale záleží na míře empatie a pochopení paní učitelky.
Část těla. Společně určíte část těla, kam si uložíte toho druhého. Ano, nejčastěji to bývá srdce. Pak stačí přiložit ruku na onu část (srdce) a už jsme ve spojení.
Náramek nebo nějaký předmět. Dát ho se záměrem, že je to opět propojení pro vás dva. Ve školce to mohl být třeba polštářek (šperky někdy školka nedovoluje), na kterém dítě sedí nebo plyšák, s kterým spí. (Otázka je, jak teď v době covidu s vlastními věcmi ve školce).
Srdíčka v dlani. Do dlaně dítěte i rodiče se nakreslí srdíčko (buď doopravdy nebo jen prstem) a cestou do školky/školy se srdíčka držením za ruce nabíjí. Když je potom potřeba, dítě si ze srdíčka vezme podporu.

Příběhy ze života (6)

Wed, 23 Jun 2021 09:00:00 +0000

NEBYLA JSEM TAM SAMA

Lenka se na mě obrátila už podruhé. Poprvé jsme spolu řešily její alergii na psy. Povedlo se nám to a Lenka mi za nějaký čas psala: "Ráno jsem se vzbudila, nasála vzduch a byla ráda, že můžu dýchat. Krása. Za chvíli mě ale napadlo - jak to bez té alergie zvládnu?" A tak jsme s Lenkou měly druhé sezení, tentokrát na téma "jak to bez toho zvládnu".

Lenka se ponořila do hloubky svého nitra a nechala se také vést pocity svého těla. Objevila se v bříšku své maminky. Ale měla pocit, že tam není sama. Něco jakoby jí tlačilo a omezovalo. Nemohla se svobodně hýbat a kvůli omezenému pohybu i zcela volně dýchat.

Podívaly jsme se na to, co nebo kdo tam s ní je. Zjistily jsme, že maminka dřív byla těhotná, ale o miminko přišla. Energetický otisk miminka však zůstal v děloze a byl tam s Lenkou. Ta byla od svého početí zvyklá na omezení, neúplnou svobodu a pocit, že se nemůže zcela projevit.

Situaci jsme vyčistily a poléčily. Lenka se mohla pak mohla svobodně projevit, mohla si užívat prostoru. Dokonce odezněly bolesti v zádech a na hrudníku. A vzorec "jak to bez toho zvládnu" už nebylo potřeba dál žít.

Jak se uzemnit

Tue, 25 May 2021 07:29:00 +0000

Proč je uzemňování tak důležité?

Ze své zkušenosti vím, že když nejsem uzemněná, tak pak trochu ztrácím pojem o realitě a jakoby si nevážím toho, co je tady a co mám. Lítám si nahoře a chci výš a dál. I když to nejde, že.

Při své práci se napojuji nahoru a už na sobě poznám, že jsem to přehnala - motá se mi hlava nebo mám pocit, že jsem jakoby mimo tělo. A říká se - jak dole, tak nahoře. Od té doby, co jsem se hodně začala napojovat na Zemi, se mi víc otevřelo vědomí směrem nahoru. Potřebuju mít silnou kotvu a pak mě to pustí výš a dál.

TIPY NA UZEMNĚNÍ

1. Dech - máme ho vždy při sobě, takže stačí si dát ruku na břicho (nebo hrudník) a dýchat. Uvědomit si dech a ruku, jak se hýbe spolu s nádechem a výdechem. Jsou pak různá dechová cvičení, která najdete ve skupině Můj svět, moje realita v průvodci č. 12 tady.

2. Tělo - cokoliv, co se týká těla vás uzemní. Takže skákání, dupání, tanec, cvičení (nejen jóga), tření rukou o části těla, masírování chodidel... Doteky - objímání, mazlení s dětmi, milování, masáž, hlazení zvířat...

3. Fyzická práce - jakákoliv práce, ale i koníčky jako vyřezávání ze dřeva, keramika, navlékání korálků... Pokud je to práce s přírodními materiály, pak je to ještě umocněno. Práce na zahradě, s hlínou...

4. Bosá chůze - ta je skvělá a dá se praktikovat i v zimě. Měla jsem z toho strach, ale každý den jsem i za mrazu vyběhla na zahradu a minutu chodila ve zmrzlé trávě. Hned mě to stáhlo do těla a přestala mě bolet hlava.

5. Otužování - v jakékoliv formě, ať už studenou vodou doma ve sprše nebo vyběhnutí jen tak v triku ven v zimě, případně se nahá vyválet ve sněhu. Tady ale doporučuju dát na své pocity a vnímat své tělo. Pro mě je dostačující jen bosá chůze v zimě, protože mám citlivé ledviny.

6. Příroda - lehnout si na trávu, posadit se na zem, objímat stromy, dotýkat se jich nebo čehokoliv v přírodě, dotýkat se kamenů i země, poslouchat ptáky, cítit vůně, máčet si ruce v potoce, koupání v řece, vycházka v přírodě, vzít si kamínek a nosit ho v kapse. Vystavit se slunečním paprskům a vnímat teplo, cítit vítr ve vlasech...

7. Drahé kameny - převážně kameny pro první čakru, tzn. červených a zemitě hnědých barev, např. rubín, jaspis, hematit, granát, kalcit, záhněda, červený korál, býčí oko... Buď s nimi meditovat nebo je mít v ruce či v kapse.

8. Jídlo - zejména čokoláda uzemňuje hodně (doporučuji zdravější kakaové boby). Ale obecně se prostě najíst, je skvělý prostředek, jak se vrátit do těla. A pokud si jídlo vychutnáte všem smysly, pak je to top :-)

9. Vůně - existují i vůně, které přímo uzemňují. Nebývají však úplně vyhledávané právě pro svoji těžkost a někdy až nepříjemnou vůni. Jednodruhové éterické oleje jsou vetyver, pačuli, nard. Případně jakýkoliv EO ze stromů - cedr, santal, borovice, případně kadidlo, ale to zase otevírá prostor i nahoru. Obecně mám vyzkoušeno, že stačí jakákoliv vůně na zápěstí a prostě si přivonět a zase se vrátit do těla, k sobě.

10. Hudba - u hudby hodně záleží, jakou si vyberete. Takže pro uzemnění vyhledávat spíš hlubší tóny nebo rytmické skladby. Samozřejmě si můžete zatancovat, čím více se zapojují nohy, tím víc se uzemňujeme. Jsou pak speciální skladby na čakry, takže pro uzemnění je dobré posílit první ale i druhou čakru (na youtube vyhledat healing music root chackra).

11. Vizualizace - je možné si představit a až fyzicky pocítit, jak vám z chodidel rostou kořínky, které vás drží v Zemi, nebo jak z vašeho břicha jde paprsek/provázek skrz Zemi až k jádru a tam vás pevně ukotví, nebo že vaše chodidla mají malé přísavky nebo jsou jak hubice od vysavače, že vás přicucnou k zemi. Nebo v leže, že z vaší zadní strany těla rostou kořínky a opět vás propojují se Zemí. Moc hezká je vizualizace, že jste strom. Kořeny jsou chodidla, od nich nahoru až k pasu či k hrudníku je kmen a dál nahoru koruna stromu.

12. Záměr - jednoduše poprosíte matku Zemi, aby vás držela. Nebo si můžete se záměrem navlíknout náramek nebo cokoliv (amulet...), takže kdykoliv se na něj podíváte, tak se ukotvíte v Zemi. Je třeba možné si dát záměr k činnosti - kdykoliv, když krájím zeleninu, tak se uzemňuji.

13. Barvy - ideálně opět barvy první či druhé čakry, tzn. odstíny hnědé, červené nebo tmavě oranžové. Buď si kreslit nebo je vyhledat v okolí a úplně nejlepší je oblečení v této barvě, hlavně v dolní části těla.

14. Přítomný okamžik - uvědomit si, kde jsem, jak se cítím, co vnímám všemi smysly. Vědomě prožívat tady a teď. I když to bude "jen" sezení na lavičce a pozorování dětí, jak si hrají na hřišti.

Všímavost

Thu, 13 May 2021 07:25:00 +0000

Když se vydáte na cestu osobního rozvoje, pak vědomé chování a bdělá pozornost (mindfulness) jsou vaše druhé já. V ideálním případě. Protože sama vím, že udržet bdělou pozornost po celý den je fakt náročné. Ale čím víc zkušeností člověk má, tím víc se mu daří.

Ze začátku stačí chvilka denně. Uvědomovat si, co kde v těle cítím, jak dýchám, co vnímám z okolí, kde vlastně jsem.
Kolik času jsme někde jinde, než opravdu jsme? A to v hlavě. Myšlenky na to, co vše ještě musím udělat, na co nesmím zapomenout, představy, obavy, domněnky... A na přítomnost zapomínáme. Přítomnost jsme my. Náš dech. Teď. Nic víc.

Když se nám povede zaměřovat se na přítomnost a být bdělí, nejet jen na autopilota, pak se dokážeme zbavit (nebo alespoň snížit stupeň) stresu.

A také si dokážeme život víc užít a neproteče nám mezi prsty. Jak si můžeme všimnout květin podél cesty, když řešíme jen to, co máme v hlavě?

A jak začít se všímavostí?

Pro začátek pár minut denně vnímat jen svůj dech.
Když přijde myšlenka, jen si to uvědomit a zase se vrátit k vnímání dechu.
Postupně můžete rozšířit praxi všímavosti na to co cítíte v těle, na to, co vidíte kolem sebe atd.

Skvěle se všímavost trénuje právě našimi smysly. Víte vůbec, co jíte? A co káva, pijete jí ve spěchu anebo si jí umíte vychutnat? Chuť a vůně.

Není totiž možné zároveň naplno přemýšlet a vnímat smysly. Je to buď a nebo. Když nám v hlavě jede milion myšlenek, jak můžeme plně vnímat - slyšet, co nám říká naše dítě?

Příběhy ze života (5)

Sun, 04 Apr 2021 17:24:00 +0000

DŮVĚŘUJ SVÉMU DÍTĚTI

Šárka byla neustále v opozici vůči své mamince a i když s ní třeba vnitřně souhlasila, stejně se stavěla na odpor. Nevěděla proč a proto mě vyhledala. Když jsme se společně vydaly vypátrat příčinu, Šárce se ukázaly dvě zásadní situace.

Poprvé jí byly asi 3 roky a nechtěla jít z hřiště domů. Maminka ale vůbec neměla zájem si malou dcerku vyslechnout, prostě jí donutila odejít. Šárka nechala projevit svůj vztek a když popisovala, že by nejraději maminku rozdrásala dostalo nás to do jiné vzpomínky - do situace, kdy byla malá Šárka v porodních cestách své maminky. Maminka už chce mít porod za sebou, je vyčerpaná. Šárce se tam vůbec nelíbí a je naštvaná, že se něco děje a ona to nemůže ovlivnit, i když ví, že kdyby jí maminka poslouchala, že by se porod odvíjel mnohem lépe i pro maminku.

Situaci tedy měníme - maminka se na miminko naladí, vyslechne ho a dohodnou se, že spolu vše zvládnou, když si budou vzájemně důvěřovat. Porod proběhne znovu a úplně v klidu. Maminka tlačí, kdy tlačit má, Šárka rotuje a postupuje, přesně podle toho, jak to cítí. Není nikde žádný protitlak, ty dvě jsou spolu v souladu, na jedné vlně.

Pak se vracíme do situace, kdy mají odejít ze hřiště. Šárka vnímá, že mamince může bezpečně říct, že by tam chtěla zůstat ještě chvilku. Maminka jí vyhoví, pár minut tam zůstanou a pak jdou obě v klidu domů.

Šárka během sezení zmíní, že její porod jí připomněl porod jejího syna. Navrhnu jí, že se na to můžeme taky podívat a Šárka nadšeně souhlasí.

Jdeme tedy do situace, kdy je její syn ještě v bříšku. Šárka se cítí unaveně, naštvaně, vše jí bolí a chce to mít za sebou. Syn je naštvaný, že je pod tlakem a přitom by nemusel být. Šárka se na něj naladí a synek jí řekne, aby mu důvěřovala. Porod se zpomalí a Šárka se odevzdá svému synovi. Miminko ještě úplně na svět nechce, ještě malou chvilku si potřebuje užít hřejivé bříško. Pak už je nachystaný jít ven. Šárka to vnímá, porod plyne lehce a v klidu. Když dostane syna na bříško, zažívá ten často popisovaný pocit bezmezné lásky a odevzdanosti. Svého syna miluje a důvěřuje mu. Stejně jako on důvěřoval jí, že ona ho vyslechne.

Šárka mi pak druhý den nadšeně píše, že její často vzteklý syn, co kolikrát ani nechtěl pochovat, když mu něco bylo, se nechal vzít do náruče a nechal se chovat do té doby, než jeho trápení přešlo. Šárka už ví, jak se naladit na svého syna, on jí důvěřuje a jeden druhému se dokáží odevzdat.

Ještě něco o mých službách

Wed, 03 Mar 2021 11:12:00 +0000

Často se mě ptáte, zda při našich sezeních něco cítím nebo vidím.

Funguji tak, že i když něco vidím nebo cítím, tak nesděluji. Jde o to, že někdy se v terapii můžou ukázat vážné věci, někdy vypluje na povrch i zasunuté trauma a podobně. A kdybych to klientce řekla já, ona by to nemusela chtít přijmout, věřit v to a mohlo by to způsobit větší škodu. Proto opravdu držím prostor, aby si na to klientka přišla sama.

Určitě se ale zkusím ptát nebo navrhnout jiný úhel pohledu. Ale vždy si k tomu klientka dojde sama.

Ze své zkušenosti vím, že taková informace, která se klientce ukáže sama, má mnohem větší hodnotu, než sdělená informace. Také důvěřuji vedení a vím, že co se má ukázat, se ukáže. Vždy se ukáže jen to, co člověk zvládne zpracovat.

Někdy je to tedy cesta krůček po krůčku, aby člověk nebyl zahlcený. Pouští se hodně emocí a bývá to opravdu vyčerpávající pro obě strany.

Vnitřní dítě II

Tue, 16 Feb 2021 17:47:00 +0000

Když si vzpomeneme, co jsme opravdu rádi dělali jako děti, pomůže nám to si vzpomenout, kdo jsme a kam směřujeme.

1. O čem jste snili, když jste byli děti?

2. Čím jste chtěli být, když jste byli malí?

3. Co jste v dětství rádi dělali?

4. Jaký byl váš oblíbený předmět ve škole?

5. Jak jste si užívali volný čas se svými kamarády?

6. Co vás opravdu zajímalo?

7. V co jste věřili, že dokážete?

8. S kým jste nejradši trávili svůj čas?

9. Jaké jídlo bylo vaše nejoblíbenější?

10. Kdy jste se cítili nejlíp?

Vnitřní dítě I

Sun, 07 Feb 2021 17:41:00 +0000

Buďme sami sobě vlídným rodičem.
Dejme sami sobě, čeho se nám v dětství (dostatečně) nedostávalo.

Ať už se naši rodiče chovali jakkoliv, nebyli v hloubi duše zlí. Sami byli spoutáni naučenými vzorci ze svého dětství. Toto uvědomění může vést k opuštění rolí oběť a viník a následně i k odpuštění.

Pokud jsme jako malí neviděli vzor v lásce k sobě samým u svých rodičů, pojďme si tento vzor dát teď sami sobě. Vytvořit si nové, láskyplné návyky. Protože my si to zasloužíme. Kdo jiný by nám měl dát lásku teď, než my sami?

Jak žijeme, co děláme? Má to na nás škodlivý nebo láskyplný vliv? Pokud se k sobě budeme takto chovat často/pravidelně, jaká člověk budeme za pár let?

"JÁ JSEM NYNÍ PŘÍLEŽITOST KE SVÉMU BUDOUCÍMU ŽIVOTU."

Uznejte dítěti jeho pocity. Je v pořádku, že se cítilo osamělé, ustrašené, naštvané... Uznávejte emoce i sami sobě. Emoce se přelévají jako vlny v oceánu, emoce střídá emoci. Obejmout se a říct si, že jsem skvělá, že se mám ráda a že to zvládnu. Podpořit se.

Najděte si chvilku a opravdu se potkejte se svým vnitřním dítětem. Možná bude naštvané, že bylo tak dlouho samo. A je to v pořádku. Nechte mu čas se otevřít. Nakonec vám bude důvěřovat - protože vy jste jeho starší já a díky němu jste tady. A společně si můžete začít užívat život mnohem víc.

Poděkujte mu, že tam stále pro vás je. Řekněte mu, že teď už budete pořád s ním.

Zeptejte se ho, co by chtělo dělat, co potřebuje, aby se cítilo dobře. A dopřávejte si to tak často, jak jen to jde.

Mluvte o sobě laskavě. Vybírejte slova. Pochvalte se a když se něco nepovede, dejte si pochopení.

Zabalte se do měkké, teplé deky. Když je vám ouvej, obejměte se, pohlaďte se.

Zavzpomínejte si spolu - na hezké zážitky z prázdnin, na oblíbené místo, jídlo, písničku, knížku, idola (herce, zpěváka...), pohádku...

Zařaďte do svého každodenního života radost a hravost. Malá zastavení během dne - tancování, poslech písně, dívání se na mraky - jaké mají tvary... Hravost je pro naše vnitřní dítě důležitá.

"SVĚT NEPŘESTAL BÝT KOUZELNÝM MÍSTEM JEN PROTO, ŽE JSI ZTRATILA

SVÉ DĚTSKÉ COPÁNKY."

Foto: pinterest vivimarevic