Všímavost
Když se vydáte na cestu osobního rozvoje, pak vědomé chování a bdělá pozornost (mindfulness) jsou vaše druhé já. V ideálním případě. Protože sama vím, že udržet bdělou pozornost po celý den je fakt náročné. Ale čím víc zkušeností člověk má, tím víc se mu daří.
Ze začátku stačí chvilka denně. Uvědomovat si, co kde v těle cítím, jak dýchám, co vnímám z okolí, kde vlastně jsem.
Kolik času jsme někde jinde, než opravdu jsme? A to v hlavě. Myšlenky na to, co vše ještě musím udělat, na co nesmím zapomenout, představy, obavy, domněnky... A na přítomnost zapomínáme. Přítomnost jsme my. Náš dech. Teď. Nic víc.
Když se nám povede zaměřovat se na přítomnost a být bdělí, nejet jen na autopilota, pak se dokážeme zbavit (nebo alespoň snížit stupeň) stresu.
A také si dokážeme život víc užít a neproteče nám mezi prsty. Jak si můžeme všimnout květin podél cesty, když řešíme jen to, co máme v hlavě?
A jak začít se všímavostí?
Pro začátek pár minut denně vnímat jen svůj dech.
Když přijde myšlenka, jen si to uvědomit a zase se vrátit k vnímání dechu.
Postupně můžete rozšířit praxi všímavosti na to co cítíte v těle, na to, co vidíte kolem sebe atd.
Skvěle se všímavost trénuje právě našimi smysly. Víte vůbec, co jíte? A co káva, pijete jí ve spěchu anebo si jí umíte vychutnat? Chuť a vůně.
Není totiž možné zároveň naplno přemýšlet a vnímat smysly. Je to buď a nebo. Když nám v hlavě jede milion myšlenek, jak můžeme plně vnímat - slyšet, co nám říká naše dítě?