Čtyři dohody - 2) Neberte si nic osobně
Čtyři dohody. Dohody se sebou samým a ne s nikým jiným.
Dohody pravdy a autenticity. Dohody lásky a svobody. Dohody se životem.
2. DOHODA - NEBERTE SI NIC OSOBNĚ
Tato dohoda, stejně jako zbývající dvě, vychází z té první (nehřešte slovem).
Můj svět, moje realita. Každý žije ve svém vesmíru. Ve své realitě. Když se vyspíte dobře, jste na ostatní milí. Když se vyspíte špatně, jste podráždění a na ostatní moc milí nejste. Přitom VY jste pořád ten stejný člověk, stejně jako ten druhý je také pořád stejný člověk. To, že někoho seřvete nebo ho pošlete do háje, vůbec není o něm, ale o vás.
A naopak. Když si na vás někdo ve frontě vylije vztek, není to vůbec o vás, ale o něm. Už chápete, proč si nebrat věci osobně?
Věřím, že to dokážete u cizích lidí. Ale umíme to u těch, co jsou nám blízcí? Ti totiž už jsou v naší realitě, v našem vesmíru. A právě proto je hlavně tady důležité si dohodu uvědomovat. My víme, jací jsme, nikdo jiný to neví. Ostatní si do nás projektují jen své já - své emoce, svou náladu, své programy.
Když si bereme věci osobně, cítíme se uražení. A to proto, že chceme mít pravdu a dát najevo, že se ostatní pletou. Z toho často bývají nepříjemné hádky, které nám jen ubírají energii.
Ideální stav je tento: znám se, vím jaký jsem. Nepotřebuju, aby mi někdo potvrdil, jaký jsem. Necítím potřebu být přijímaný ostatními, protože vím, kdo jsem. Bohužel, pod vlivem všech získaných programů a zaklínání od ostatních během života, kolikrát nevíme, kdo opravdu jsme. A protože nás tak často nepřijímali, jací jsme, potřebujeme od ostatních přijetí.
Sami totiž máme v hlavě několik hlasů a každý říká něco jiného. Proto kolikrát nevíme, co chceme. Když se podíváme do svého nitra, kde je hlas duše, která je tichá, pak teprve zjistíme, kdo jsme a co chceme. Hlasy v hlavě jsou jen názory ostatních, které jsme si vzali osobně a přijali za své. A na to už jsme dávno zapomněli.
Jako děti jsme se naučili brát věci osobně, protože jsme chtěli, aby nás měli rádi. Abychom na světě obstáli. Jak těžké to kolikrát bylo! A teď je čas, naučit se nebrat si věci osobně. A žít v pravdě. Možná to bude nějakou dobu těžké, ale o to lehčeji se nám pak bude žít, až si nebudeme nic brát osobně :-)
Jak se říká: nikdy se nezavděčíš všem. A já dodávám: zavděčíš se pouze sobě. Tím, že se projevíš takový, jaký jsi.
VÝZVA PRO NÁSLEDUJÍCÍ DNY
Pozorujte, kdy se cítíte dotčený/á. Kdo vám co řekl. Jakou emoci u toho prožíváte? Smutek, vztek, strach, závist, žárlivost....?