Bolest krku a ruky – regrese, 1. sv. válka

Filip žil se svou ženou a synem kousek od vesnice. Jeho manželka byla v očekávání a on jí nechtěl nechat samotnou. Proto se skrývali, aby Filip nemusel odejít do boje, s kterým stejně nesouhlasil.

Manželka začala rodit právě tu noc, kdy do vesnice přišla policie odvést místní muže do války.

Filip se vrátil z obhlídky situace a obdivoval sílu své ženy, která jako by zázrakem uměla porod zastavit a počkat s ním, až se vrátí.

Právě celý šťastný držel svou čerstvě narozenou dceru v rukách, když viděl manželčiny vytřeštěné oči a v zádech cítil bodnutí. Našli ho.

Z velkého úleku, škubnutí těla dozadu, a obratu od štěstí k tvrdé realitě, se mu něco stalo s krční páteří. Věděl, že prohrál.

Manželka zůstala s dětmi sama a on musel jít bojovat.

V jedné bitvě poslední rok války byl těžce zraněn do pravé ruky. Vůbec si toho díky adrenalinu a tvrdému boji nevšiml. Chtěl jen přežít a vrátit se k rodině. V každé těžké situaci myslel na svou dcerku, kterou musel opustit a které slíbil, že se vrátí a uvidí jí vyrůstat.

Když boj skončil, viděl kolem sebe tu spoušť. Kousky lidských těl, sténání přátel i protivníků. V ruce mu zaškubalo. Až teď si všiml svého velkého zranění. A řekl si dost.

Skoro nikdo nepřežil, bylo špatné počasí, a tak se rozhodl utéct a vrátit se k rodině.

Trmácel se několik dní, ruka na tom byla velmi špatně, dostala se mu do ní infekce a zcela zchromla. Měl hlad, ale neuměl si obstarat jídlo. Občas někde něco ukradl, někdy žebral. Styděl se za to. Měl na sebe vztek, cítil lítost nad osudem. Ale věděl, že musí jít dál, že chce vidět svou rodinu.

Za nějaký čas přišel na kraj lesa a viděl tam spoutaného muže skoro bez života. Byl oblečen v otrhané vojenské uniformě nepřátelské armády. Filip se cítil rozpolceně. Chvíli nenávist, chvíli soucit. Chtěl si do něj kopnout, dostat ze sebe vztek a bezmoc. Ale na poslední chvíli si to rozmyslel a muže odvázal a zkusil ošetřit, jak jen to šlo. I když si nerozuměli, zůstali už spolu. Filip mu zachránil život a muž mu pomáhal obstarávat jídlo.

Putovali spolu několik měsíců, až Filip začal poznávat krajinu a věděl, že se blíží domů. Měl trochu strach, jestli ho žena bude chtít, když je z něj mrzák a vrací se mu kruté obrazy z války.

Muži se rozloučili kousek od domu Filipovy rodiny. Možná tím, že z Filipa opadl stres z toho, zda vůbec dokáže dojít domů, možná tím, že se rozloučil s přítelem, ale vlastně protivníkem z války, přestal ho bolet krk. Občas se ozval během života, hlavně ve stresu. Ruka však byla chromá celý život.

Filip žil spokojeně se svou rodinou a dožil se vysokého věku, umřel v roce 1967.