Příběhy ze života (5)
DŮVĚŘUJ SVÉMU DÍTĚTI
Šárka byla neustále v opozici vůči své mamince a i když s ní třeba vnitřně souhlasila, stejně se stavěla na odpor. Nevěděla proč a proto mě vyhledala. Když jsme se společně vydaly vypátrat příčinu, Šárce se ukázaly dvě zásadní situace.
Poprvé jí byly asi 3 roky a nechtěla jít z hřiště domů. Maminka ale vůbec neměla zájem si malou dcerku vyslechnout, prostě jí donutila odejít. Šárka nechala projevit svůj vztek a když popisovala, že by nejraději maminku rozdrásala dostalo nás to do jiné vzpomínky - do situace, kdy byla malá Šárka v porodních cestách své maminky. Maminka už chce mít porod za sebou, je vyčerpaná. Šárce se tam vůbec nelíbí a je naštvaná, že se něco děje a ona to nemůže ovlivnit, i když ví, že kdyby jí maminka poslouchala, že by se porod odvíjel mnohem lépe i pro maminku.
Situaci tedy měníme - maminka se na miminko naladí, vyslechne ho a dohodnou se, že spolu vše zvládnou, když si budou vzájemně důvěřovat. Porod proběhne znovu a úplně v klidu. Maminka tlačí, kdy tlačit má, Šárka rotuje a postupuje, přesně podle toho, jak to cítí. Není nikde žádný protitlak, ty dvě jsou spolu v souladu, na jedné vlně.
Pak se vracíme do situace, kdy mají odejít ze hřiště. Šárka vnímá, že mamince může bezpečně říct, že by tam chtěla zůstat ještě chvilku. Maminka jí vyhoví, pár minut tam zůstanou a pak jdou obě v klidu domů.
Šárka během sezení zmíní, že její porod jí připomněl porod jejího syna. Navrhnu jí, že se na to můžeme taky podívat a Šárka nadšeně souhlasí.
Jdeme tedy do situace, kdy je její syn ještě v bříšku. Šárka se cítí unaveně, naštvaně, vše jí bolí a chce to mít za sebou. Syn je naštvaný, že je pod tlakem a přitom by nemusel být. Šárka se na něj naladí a synek jí řekne, aby mu důvěřovala. Porod se zpomalí a Šárka se odevzdá svému synovi. Miminko ještě úplně na svět nechce, ještě malou chvilku si potřebuje užít hřejivé bříško. Pak už je nachystaný jít ven. Šárka to vnímá, porod plyne lehce a v klidu. Když dostane syna na bříško, zažívá ten často popisovaný pocit bezmezné lásky a odevzdanosti. Svého syna miluje a důvěřuje mu. Stejně jako on důvěřoval jí, že ona ho vyslechne.
Šárka mi pak druhý den nadšeně píše, že její často vzteklý syn, co kolikrát ani nechtěl pochovat, když mu něco bylo, se nechal vzít do náruče a nechal se chovat do té doby, než jeho trápení přešlo. Šárka už ví, jak se naladit na svého syna, on jí důvěřuje a jeden druhému se dokáží odevzdat.