Příběhy ze života (3)

SVÉ POSLÁNÍ DOKÁŽU NAPLNIT

Světlana stála na kraji hořící vesnice a nemohla z toho hrůzostrašného obrazu spustit oči. Bolest v jejím srdci byla nepopsatelná. A ještě horší bylo to, že nevěděla, co se stalo s její rodinou.

Jezdci na koních se přiblížili až ke Světlaně a po pár ranách a kopancích jí vzali za hlavu a vyřízli jazyk. Nechali jí ležet v prachu jen s jejím žalem, vinou a nenávistí. Nenávist byla tak silná, že Světlana vyslovila slib. Slib, který se nakonec obrátil proti ní samotné způsobil, že prožila zbytek života se zakalenou myslí v ústraní a bez svých blízkých.

Než se Světlana dostala až sem, na dno svých sil, žila spokojený život se svou rodinou v malé vesnici. Podporovala místní ženy, dodávala jim sílu nést jejich osudy, ozvat se, proti příkořím a žít svobodně navzdory všem okolnostem. Bylo to nebezpečné, ale nemohla jinak. Ženy jí potřebovaly a byly jí vděčné za vše, co je naučila.

Jejím darem byla moudrost, intuice a dar slova. Proto jí vojáci vyřízli jazyk, aby nemohla své učení šířit dál mezi ostatní ženy. To se tenkrát vůbec nenosilo a nelíbilo se to vrchnosti.

Její rodina vypálení vesnice přežila a chodila za Světlanou do její chýše v lese pravidelně po celý Světlanin život.

Na konci své cesty tady na Zemi cítila Světlana úlevu, že může odejít. Bylo jí nabídnuto, že může prožít svůj život znovu od okamžiku, kdy se měla rozhodnout mezi rodinou a komunitou. Konečně se dozvěděla, že své poslání pomáhat ženám, by naplnila i tak, ale ovlivnila bych jich méně a za ještě mnohem horší cenu.

Přestala se vinit z toho, co se stalo. Odpustila sama sobě, protože věděla, že se na rozcestí vydala správnou cestou. Síla odpouštění byla tak silná, že zlomila kletbu a Světlana si s sebou do dalších životů už nenesla program, že už nikdy nebude milovat a že své poslání nedokáže naplnit.