O rodičích a dětech

Při vztahové dynamice se často opakuje téma dítě - rodič. I ze svých zkušeností při práci na sobě jsem tohle řešila.

Prvně jsem se cítila jako oběť. Jaké všechny hrozné vzorce do mě rodiče vložili. To už je ale dávno.
Pochopila jsem totiž, že maminka nemohla a neuměla jinak. Neměla od koho brát. A tím nechci říct, že její mamka byla špatná. Vůbec ne. Taky jinak neuměla. Bylo to dobou, okolnostmi, snahou přežít.

Takhle bychom mohli vinit z našich životů až Adama a Evu, prostě ty první rodiče v naší rodové linii.
Každý rodič (až na nějaké výjimky, kde se jedná o poruchu či vážnější problém) dělá to nejlepší, co umí. I matka, která dala dítě k adopci. I matka, která na dítě křičí nebo naopak za trest nemluví. I otec, který dítě bije. I otec, který je pořád v práci a matka je na vše sama. Protože to neuměli jinak.

A jsem přesvědčená, že i kdyby naší rodiče byli nejdokonalejší na světě, stejně bychom si nějakou křivdu našli. Protože každý má jiné potřeby. A rodič je nemusí nevědomky umět naplnit.

V dospělosti je pak na nás se k tomu postavit. Už nejsme malé děti. Už můžeme stanovit hranice. Můžeme říct ne, neudělám to. Můžeme říct: mami, mám tě ráda, ale když tohle říkáš, ubližuje mi to. Teď potřebuju čas, nevolej.

Ja svým rodičům odpustila. Když jsem pochopila, proč se tak chovali.
A znovu říkám, odpuštění neznamená souhlas s tím, co bylo děláno. Odpuštění znamená puštění pouta, které by nás pro další život svazovalo.

Sama jako rodič dělám chyby. Často si je uvědomím. Ale někdy ne. Neznamená to ale, že bych své děti nemilovala. Když chybu udělám, omluvím se. A budu doufat, že mi moje děti taky odpustí. 

Lze si všimnout, že každá generace přeroste svým jednáním své rodiče. Někdy o dost, někdy jen o malý kousek. Stačí vidět historický film či číst knihu. Jak byly děti vychovávány dřív a jak je to teď.

Svou prací na sobě pomáháme tomu, abychom my byli lepší rodiče, než byli ti naši. A aby naše děti pak byly díky nám lepší rodiče pro své děti.

A když nic jiného, díky našim rodičům jsme na světě. A máme své děti. To je nezvratitelný fakt, za který patří rodičům díky.